Pilní a líní - (takto krásně to ještě nikdo nevysvětlil)
Jeden americký profesor ekonomie na místní vysoké škole nikdy nenechal propadnout jediného studenta, ale v poslední době nechal propadnout rovnou celou třídu. Třída trvala na tom, že Obamův socialistický model funguje, že nikdo by neměl být chudý ani bohatý, všichni by měli být zhruba na stejné úrovni.
Profesor řekl: "OK, uděláme v této třídě experiment Obamova plánu. Známky z jednotlivých testů
zprůměrujeme a všichni tak budou dostávat stejnou známku jako je průměr třídy, takže nikdo nepropadne, ale nikdo ani nedostane za 1." Po prvním testu byly známky v průměru a každý student dostal za 2. Studenti, kteří tvrdě studovali, byli trochu zklamaní a studenti, kteří studovali málo, byli spokojení.
U dalšího testu studenti, kteří studovali málo, studovali ještě méně a ti, kteří studovali hodně, se rozhodli, že jim průměr stačí, takže i oni studovali málo. V tomto testu byl průměr 4! Nikdo nebyl spokojený.
Při třetí zkoušce byl průměr 5. Jak zkoušky pokračovaly, průměr se nikdy výrazně nezvýšil, vše se zvrhlo v následné hašteření, obviňování a nadávky. Nikdo nechtěl studovat ve prospěch někoho jiného. K jejich velkému překvapení všichni propadli.
Profesor konstatoval, že socialismus už z principu nemůže fungovat, protože odměna za práci může být skvělá, lidé mohou mít motivaci uspět, ale když si vláda celou odměnu vezme, nikdo se nebude snažit nebo nebude chtít uspět.
Pět vět, které se vztahují k experimentu:
1. Nemůžete legislativou udělat z chudých prosperující a prosperující legislativně odstavit od příjmů.
2. Co dostane jeden člověk, aniž by si to odpracoval, to musí odpracovat jiný člověk, aniž by za tuto činnost obdržel odměnu.
3. Vláda nemůže dát nikomu nic, aniž by si to dříve nevzala od někoho jiného.
4. Nelze rozmnožit bohatství tím, že se rozdělí.
5. Jestliže si polovina lidí představuje, že nemusí pracovat, protože se druhá polovina o ně postará,
a když druhá polovina zjistí, že není dobré pracovat, protože někdo jiný bezpracně dostane to, co oni vytvořili, tak to je začátek konce každého národa
To je život - Když jsem začal skutečně milovat sám sebe
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, dokázal jsem poznat, že psychická bolest a utrpení je pro mne jen varováním, abych nežil proti své vlastní pravdě. Dnes vím, že se tomu říká být pravdivý.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, jak moc druhého zahanbuje, když mu vnucuji svá přání, ačkoli vím, že na to není vhodná doba, ani na to není ten člověk připravený, i kdybych tím dotyčným byl já sám. Dnes vím, že se tomu říká sebeúcta.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem toužit po jiném životě a dokázal vidět, že všechno kolem mně je výzvou k růstu. Dnes vím, že se tomu říká zralost.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, pochopil jsem, že vždycky a při každé příležitosti jsem ve správný čas na správném místě a že všechno, co se děje, je správné. Od té doby jsem mohl být klidný. Dnes vím, že se tomu říká vyrovnanost.
Když jsem začal milovat sám sebe, přestal jsem se okrádat o volný čas a dělat velkolepé plány do budoucna. Dnes dělám jen to, co mě baví a působí mi radost, co miluji a co potěší mé srdce, dělám to po svém a svým vlastním tempem. Dnes vím, že se tomu říká poctivost.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, zbavil jsem se všeho, co pro mě nebylo zdravé. Jídla, lidí, věcí, situací, a především toho, co mě neustále stahovalo dolů, pryč ode mě samotného. Zpočátku jsem to nazýval zdravým egoismem. Dnes však vím, že to je sebeláska.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, přestal jsem chtít mít vždycky pravdu.Tak jsem se méně často mýlil. Dnes vím, že se tomu říká být prostý.
Když jsem skutečně miloval sám sebe, nechtěl jsem už žít dál minulostí a starat se o svou budoucnost. Teď žiji už jen v tom okamžiku, kde se koná VŠECHNO. Tak dnes prožívám každý den a říkám tomu důkladnost.
Když jsem začal skutečně milovat sám sebe, uvědomil jsem si, že ze mě mé myšlení může dělat ubohého a chorého člověka. Když jsem však povolal na pomoc sílu svého srdce, dostal jsem rozum významného partnera. Tomu spojení říkám dnes moudrost srdce.
Nemusím se už obávat sporů, konfliktů a problémů se sebou samým a s ostatními, protože dokonce i hvězdy se spolu někdy srazí a vzniknou tak nové světy. Dnes vím, že to je život.
Charlie Chaplin, 16. dubna 1959
KRÁSNÁ DEFINICE ŠTĚSTÍ:
Víš, co je to štěstí? Je to dům, auto a chata?
Ne, štěstí je dětství, kde je máma a kde je táta.
Víš, co je to štěstí? Když máš peněz, jako smetí?
Ne, je to rodina, jsou to rozesmáté tváře dětí.
Víš, co je to štěstí? Když slibuje Ti někdo modré z nebe?
Ne, štěstí je, když máš hodně lidí kolem sebe.
Štěstí je, když pro někoho něco znamenáš, když někomu radost uděláš.
Když o někoho opřít se můžeš, když ochotně každému pomůžeš.
Když někdo rád vzpomene si na Tebe. Když všechno nechceš jenom pro sebe.
Když vážíš si toho, co máš. Když lepšího už nic nehledáš.
Když vůbec nevíš, co je závist. Když nemáš v srdci svém nenávist.
Když i přes slzy dokážeš se smát. Když Tě má někdo doopravdy rád.
Když umíš odpouštět a taky snít. Štěstí je to, co každý člověk chtěl by mít.
Ne však každý má o štěstí stejnou představu.
Někomu stačí málo, někdo chce bohatství a slávu.
Někdo touží po tom, co druhý člověk má.
Proto mnoho lidí štěstí vůbec nepozná.
BUDDHŮV ÚSMĚV
Buddhův úsměv má v sobě kouzlo, sílu, která se
přenáší na lidi. Je zajímavé, že většina mystických
či božských „představitelů“ se neusmívá. Naopak
jsou přísní, zachmuření, zadumaní či mají výraz
utrpení. Buddhův úsměv ale opravdu dokáže
kouzlo s každým z nás. Je totiž velmi nakažlivý a
dokáže ve velmi krátké době (několik minut),
změnit stav vaší mysli i vaše pocity. Buddhův
úsměv se také využívá při různých cvičeních Qi
Gong (Čchi Kung). Používejte tuto jednoduchou
techniku i vy. Můžete jí dělat kdykoliv, kdekoliv.
Stačí si Buddhův úsměv nacvičit a pak si ho
zanechat na tváři. Stačí, když jemně zvednete
koutky svých úst nahoru a vytvoříte na rtech téměř
neznatelný úsměv. A pak ho jen stále udržujte.
Uvidíte, že se vám již po pár minutách zlepší
nálada. Budete vidět vše kolem lépe, bude se vám
zdát vše příjemnější. Po nějakém čase dostanete
chuť tento pocit předávat druhým. Začnete se tak
chovat. Budete jednat tak, že lidé se s vámi budou
cítit dobře. Po několika dnech budete pozorovat
podobný úsměv na tvářích lidí, se kterými trávíte
delší čas. Tento typ úsměvu je opravdu kouzelný.
Spekuluje se o tom, že jeho kouzlo znali přední a
vysoce postavení lidé. Stačí se podívat na fotky
Dalai Lamy či buddhistických mnichů. Stejný
úsměv mají lidé, kteří se dlouhou dobu věnují
duchovnímu životu. Znal kouzlo tohoto úsměvu i
Leonardo da Vinci? Je to snad důvod, proč jeho
Mona Lisa je nejslavnějším obrazem všech dob?
zdroj WWW.BYYOU.CZ
VĚNUJTE SVŮJ ČAS PODSTATNÝM VĚCEM
„Profesor stál před jeho třídou filozofie a měl před sebou různé předměty. Když hodina začala, bezeslovně zvedl prázdnou a velmi velkou sklenici od majonézy a začal ji naplňovat golfovými míčky. Poté se studentů zeptal, jestli je sklenice plná. Souhlasili, že ano.
Profesor si podal krabici plnou kamínků a nasypal je do sklenice. Lehce s ní zatřepal. Kamínky zaplnily volné mezery mezi golfovými míčky. Znovu se studentů zeptal, zda je sklenice plná, znovu souhlasili.
Natáhnul se pro další krabici, nyní však plnou písku. Nasypal písek do sklenice. Samozřejmě, že písek zaplnil vše ostatní. Zeptal se ještě jednou, jestli je sklenice plná. Studenti jednohlasně odpověděli stejně, jako doteď.
Profesor nakonec vytáhnul dvě piva zpod stolu a nalil je celé do sklenice, čímž efektivně zaplnil mezery mezi pískem. Studenti se začali smát.
Za pokračujícího smíchu studentů profesor řekl: „Nyní chci, abyste si tuto sklenici představili jako sklenici reprezentující váš život. Golfové míčky jsou ty důležité věci – rodina, děti, zdraví, přátelé a vaše oblíbené vášně. Pokud by se ztratilo vše ostatní, pořád by byl váš život naplněn. Kamínky jsou ty ostatní věci, na kterých záleží – práce, dům, auto. Písek představuje všechny ostatní záležitosti.
„Pokud první naplníte sklenici pískem,“, pokračoval profesor, „nezbude žádné místo pro kamínky nebo golfové míčky. To samé platí pro život.
Pokud strávíte všechen svůj čas nad maličkostmi, nikdy u vás nebude místo pro věci, které jsou pro vás důležité.
Věnujte pozornost věcem, které jsou kritické pro vaše štěstí.
Prožívejte čas se svými dětmi. Prožívejte čas s vašimi rodiči. Navštivte vaše prarodiče. Vezměte vašeho partnera na večeři. Zahrajte si další osmnáctku. Vždy zbude čas na uklízení domu a sekání trávníku.
Věnujte se první golfovým míčkům – věcem, na kterých opravdu záleží. Nastavte si vaše priority.
Zbytek je pouze písek. Jeden ze studentů se přihlásil a otázal se profesora, co reprezentovalo to pivo. Profesor se usmál a řekl: „Jsem rád, že ses zeptal. Pivo pouze ukazuje, že nezávisle na tom, jak plný se váš život může zdát, vždy je ještě prostor na pár piv s přáteli.“
zdroj: internet
Znáte své životní priority? Víte, co je pro Vás opravdu důležité? Jednou za čas je dobré zamyslet se nad svým životem, nad tím, čemu a komu věnujete svůj čas.
Znáte Peterův princip neboli Paretovo pravidlo - formulovaný v roce 1969 L. J. Peterem? Pravidlo 80/20? Obecně se dá říci, že 80% jakéhokoli výsledku plyne z 20% vykonaného úsilí.
Například:
- 80% zábavy prožijete s 20% z Vašich známých,
- 20 % zákazníků tvoří 80 % obratu
- 20 % vynaloženého času přinese 80 % výsledků (a také 80 % zisku)
- velká část bohatství (80%) je v rukou malého množství lidí (20%)
- 20 % naučeného klíčového učiva přináší 80 % úspěch u zkoušky
- 20% řidičů způsobuje 80% dopravních nehod
- 20% oděvů nosíme 80% času (to u mě platí na 100% J)
- 20% slov v knize nese 80% významu
Zkuste si toto pravidlo uplatnit na své aktivity. Seřaďte si činnosti podle důležitosti (tedy podílu na celkovém výsledku). Začínejte těmi nejvýznamnějšími/ nejdůležitějšími a těm méně důležitým se věnujte později.
Zaměřte se na činnosti a lidi, kterým věnujete nejvíce času a své energie. Neplýtvejte svým drahocenným časem a nedělejte věci, které chce někdo jiný, abyste udělali, které děláte ze zvyku, ve kterých nejste dobří, a které vás nebaví. Věci, které se protahují, které vám nepřináší žádné uspokojení a žádné výsledky.
„Neříkejte, že nemáte dost času. Máte k dispozici úplně stejně hodin denně, kolik měl Michelangelo, Kryštof Kolumbus, T.A.Edison, Albert Einstein nebo Winston Churchill.“
(Brown H. Jackson)
OZVĚNA
Nádherný moudrý příběh o tom, že život nám vrací vše, co vysíláme ať už svými činy, či slovy. Náš živit a naše realita je takovým zrcadlem nás samotných.
„Chlapec se procházel v horách se svým otcem. Najednou klopýtl, spadl, udeřil se a zakřičel : "Aaaaaa!" Vedle bolesti zaslechl z hor hlas, který zopakoval : "Aaaaaa !" Ze zvědavosti se zeptal: " Kdo jsi?" A dostal odpověď : "Kdo jsi?" Pak zakřičel: "Já Tě slyším! Kdo ale jsi?" A hlas odpověděl: "Já Tě slyším! Kdo ale jsi?" Rozzlobený chlapec znovu zakřičel : "Hlupáku!" A dostal odpověď : "Hlupáku!"
Tehdy se chlapec podíval na svého otce a zeptal se : "Tati , co se děje ?"
Otec se usmál a řekl: "Synu můj, teď pozorně poslouchej ." A pak muž zakřičel : "Ty jsi nejlepší!" Hlas odpověděl: "Ty jsi nejlepší!" Dítě bylo překvapené a nerozumělo. Tak mu otec vysvětlil : "Lidé to nazývají ozvěna, ale ve skutečnosti je to ŽIVOT. Život - jako ozvěna, Ti vrací to, co Ty řekneš, nebo uděláš. Život není nic jiného než odraz našich činů. Pokud si Ty přeješ více Lásky na světě, musíš vytvořit v...íce Lásky v Tvém Srdci. Pokud chceš, aby Tě lidé respektovali, musíš Ty respektovat je. Toto je princip, který je třeba vložit do všeho v životě.
Život Ti vrací to, co si dal Ty jemu."
zdroj:
https://www.laska-vztahy-duse.cz/news/ozvena/
SÁL TISÍCŮ ZRCADEL
Kdesi v nějakém chrámu byl sál s tisíci zrcadly. Jednou se stalo, že do chrámu zabloudil pes a dostal se až do tohoto sálu. Když uviděl tisíc odrazů své vlastní podoby, začal vrčet a štěkat na své domnělé protivníky. I oni na něj cenili zuby a štěkali. To ho rozdráždilo ještě víc. To rozčilení ho tak vyčerpalo, že nakonec umřel.
Za nějakou dobu se do stejného sálu s tisíci zrcadly zaběhl jiný pes. I on se viděl tisíckrát, ale na rozdíl od prvního přátelsky vrtěl ocasem. A tisíc dalších psů také vrtělo ocasem a radovalo se s ním. Povzbuzen a plný radosti opustil sál.
JAK JSTE NA TOM VY? Vzpomeňte si na poslední týden nebo měsíc a upřímně si přiznejte, jaké lidi kolem sebe máte? Jak reagujete na události ve vašem životě?
Nezapomínejte, že vesmír nám vrací to, co do něj vysíláme, takže to, jaký je svět kolem vás je odrazem vašeho světa uvnitř. Krásný den, Dáša
zroj: https://www.laska-vztahy-duse.cz/news/sal-tisicu-zrcadel/Zobrazit více
BALÍČEK SUŠENEK.
Slečna čekala na nástup do letadla na jednom velkém letišti .
Protože bylo ještě třeba čekat déle, rozhodla se, že si koupí nějakou knihu. Zároveň si koupila i balíček sušenek. Pohodlně se usadila a začala číst, rozhodnutá zkrátit čas a trochu si přitom odpočinout. Na vedlejším sedadle vedle balíčku se sušenkami si jeden muž otevřel časopis a začal ho číst. Když si ona vzala první sušenku, muž si také vzal jednu. Cítila se pobouřená tímto chováním, ale neřekla nic, myslíc si: “To je ale drzoun !”
Pokaždé, když si ona vzala sušenku, muž udělal totéž.
Štvalo jí to čím dál víc, ale nechtěla vyvolat scénu. Když už zůstávala poslední sušenka, pomyslela si: “A co udělá ten moula teď?” Muž vzal poslední sušenku, rozlomil ji napůl a dal jednu jí.
...Teda, to už bylo příliš ...Byla hrozně rozčílená! V tom momentě potlačila zlost, chytla svou knihu a svoje věci a naštvaná odešla do nástupní haly.
Když se usadila na svoje sedadlo v letadle, otevřela svou tašku a ... s obrovským překvapením objevila svůj balíček sušenek uzavřený a nedotknutý !!!
Udělalo se jí úplně zle! Nechápala, jak se mohla tak zmýlit.... Zapomněla, že si svůj balíček se sušenkami nechala v tašce.. Muž se s ní podělil o své sušenky bez problémů, bez námitek, bez jakéhokoliv vysvětlování... a přitom ona se stále v duchu rozčilovala, myslíc si, že jí drze bere sušenky.... a teď už neměla žádnu možnost, aby mu to vysvětlila, a nebo se mu omluvila...
Jsou čtyři věci, které se nedají nikdy vrátit
KÁMEN, který jsme už hodili...
SLOVO, když už jsme ho vyslovili...
PŘÍLEŽITOST, kterou jsme už propásli...
a ČAS který už uplynul...
OG MANDINO - NEJVĚTŠÍ OBCHODNÍK NA SVĚTĚ
Autor: Og Mandino
Vydavatelství: Pragma
Nikdy se nestyď, když něco zkusíš a neuspěješ, protože jen ten, kdo nic nedělá, nic nezkazí.
Bude-li tvé odhodlání uspět dostatečně pevné, nikdy tě nepostihne neúspěch.
Co spojuje úspěšné? Smělost, nadšení a vytrvalost.
Svitek první: Dnes začnu nový život
Dnes shodím starou kůži, která již příliš dlouho snášela šrámy nezdarů a rány prostřednosti. Jsem připraven přijmout moudrost a zásady, které mne vyvedou ze stínu do slunečného světa bohatství a štěstí...
Co jiného je úspěch než stav mysli. Jediný rozdíl mezi úspěšnými od neúspěšných spočívá ve skutečnosti v rozdílných zvycích. Dobré zvyky jsou klíček ke každému úspěchu, špatné zvyky otevírají dveře k porážce. První zákon, který budu dodržovat zní – vypěstuji si dobré zvyky. Špatné zvyky nahradím jinými. Zvyk, lze potlačit zase jen jiným zvykem.
Musím se vycvičit v prvním, z nových zvyků a to v tomto – Každý svitek budu číst po dobu 30 dnů a teprve potom budu pokračovat ve čtení dalšího. Začnu tím, že každý den budu postupně opakovat svitek po svitku - každý 30 dní - a to především ráno, po obědě a večer. Ale tentokrát je budu číst nahlas.
Zde ve svitcích se skrývá tajemství všech lidských úspěchů. Budu – li si jejich slova denně opakovat, stanou se brzy součástí mého vědomí. Ale co více, proniknou i do podvědomí., onoho tajemného zřídla ,jež nikdy nespí, kde se tvoří mé sny.
Dnes začnu nový život. Růst mého nového života nic nezpomalí. Čtením nezanedbám ani jediný den, protože ten den už nelze získat zpátky, ani jej nelze nahradit. Dnes je ze mne nový člověk, který žije nový život.
Svitek druhý: Dnešek přivítám s láskou v srdci
Toto je největší tajemství úspěchu – jen neviditelná moc lásky může otevřít lidské srdce.Učiním z lásky svou největší zbraň a nikdo ,z těch, které navštívím se neubrání její síle.
Od nynějška budu pohlížet na všechny věci s láskou, budu milovat slunce, protože hřeje mé kosti, budu milovat světlo, protože mi ukazuje cestu, budu milovat i tmu, neboť díky ní vidím hvězdy. Snesu i smutek, neboť otevírá mou duši. Přivítám i překážky, neboť jsou pro mě výzvou.
Už nikdy nebudu hledat záminky pro pomluvy, vždy si najdu něco, co mohu pochválit. Když budu mít chuť odsuzovat, vždycky se kousnu do jazyka.
Začnu mít rád všechny lidi, protože každý z nich má vlastnosti hodné obdivu, třebaže jsou skryté. Síla lásky mne pozdvihne ve chvílích zoufalství a uklidní v okamžicích triumfu.
Jak se budu chovat k těm, které potkám? Jen jedním způsobem. Tiše a v duchu si řeknu: „Mám tě rád.“ Protože když si v duchu řeknu tato slova, budou zářit v mých očích, odeženou mi chmury z čela, rozesmějí mé rty.
A ze všeho nejvíc budu milovat sám sebe.Protože pak budu horlivě střežit, co vstoupí do mého těla, mysli, duše a srdce.
Od této chvíle všechna nenávist opouští mé žíly, protože na ní nemám čas. Mám pouze jen na lásku. V této chvíli dělám první krok, abych se stal vynikajícím člověkem.
Láska sama stačí k úspěchu. Bez ní selžu, i kdybych měl všechny vědomosti světa.
Dnešek přivítám s láskou v srdci a úspěch se dostaví.
Svitek třetí: Vytrvám, dokud neuspěji
Nepřišel jsem na tento svět pro porážku a v mých žilách nekoluje neúspěch. Nebudu naslouchat těm, kdo vzlykají a stýskají si, protože tato choroba je nakažlivá.V životě leží odměna vždy na konci cesty, ne na jejím počátku. A mě není dopřáno vědět, kolik kroků musím udělat, abych dosáhl cíle. Nezdar mne může potkat třeba na tisícím kroku, ale úspěch se skrývá za dalším zákrutem cesty. Nikdy se nedovím, jak blízko leží, dokud nezabočím za roh.
Vždy učiním další krok. A pak další a další. Jít krok za krokem není opravdu nic těžkého. Vytrvám, dokud neuspěji.
Budu jako dešťová kapka, která odplaví horu, jako mravenec, který pozře tygra, jako hvězda, jež ozáří zemi, jako otrok, který postaví pyramidu. Budu svůj zámek budovat cihlo po cihle, protože vím, že drobné pokusy, které se opakují, dovedou každé konání k cíli. Vytrvám, dokud neuspěji.
Nikdy nepomyslím na porážku a ze svého slovníku vymýtím slova jako: přestanu, nelze, nemohu, neschopen, nepřichází v úvahu, nemožné, neproveditelné, beznadějné, .... protože to jsou slova bláznů.
Upřu zrak k cílům, které mám nad hlavou. Zapamatuji si dávný zákon pravděpodobnosti a využiji jej ke svému prospěchu. Každý nezdar v obchodě zvýší mou naději na úspěch při příštím pokusu. Každé „ne“, které uslyším, mně přiblíží ke slůvku „ano“. Každá smůla, která mne potká, v sobě nese zrno zítřejšího štěstí. Musím zažít noc, abych ocenil den.
Vytrvám, dokud neuspěji. Každou překážku budu považovat za pouhou okliku k cestě za cílem. Budu to zkoušet znovu a znovu. Dokud dýchám, vytrvám. Protože nyní znám jednu z hlavních zásad úspěchu - Vytrvám-li dostatečně dlouho, zvítězím.
Já vytrvám. Já zvítězím.
Svitek čtvrtý: Jsem největší div přírody
Od počátku věků se nenašel žádný člověk, který by měl mou mysl, srdce, zrak, sluch, vlasy či ústa. Nikdo z těch, co žili dnes, žijí dnes a nebo se narodí zítra, nemůže chodit, mluvit, pohybovat se a myslet zcela stejně jako já.
Nebudu již více činit marné pokusy někoho napodobovat. Místo toho vystavím na odiv svou jedinečnost. Nyní začnu zdůrazňovat, v čem se liším. Mé schopnosti a možnosti jsou bez hranic.
Zvítězím a bude ze mne velký obchodník, protože jsem jedinečný. Jsem největší div přírody.
Svitek pátý: Dnešek prožiji tak, jako by to byl můj poslední den
Dnešek je všechno, co mám. Včerejšek i zítřek jen jsou představy v mé mysli. Dnešek je všechno, co tedy mám. Každou hodinu dnešního dne budu opatrovat, protože se nikdy nemůže vrátit.
Každý den vzpínám ruce na znamení díků za neocenitelný dar nového dne.
Otálení zničím činem, pochyby pohřbím pod vírou, strach rozptýlím odvahou.
Dnešek prožiji tak, jako by to byl můj poslední den. A nebude-li, padnu s díky na kolena.
Svitek šestý: Dnes budu pánem svých citů
Jak budu ovládat své city?
Pocítím-li tíseň, zazpívám si. Pocítím-li smutek - zasměji se. Pocítím-li strach, vrhnu se vpřed. Budu-li se cítit nemocen, zdvoujnásobím svou námahu. Budu-li se cítit méněcenný, obléknu si nové šaty. Budu-li se cítit nejistý, zvýším svůj hlas. Budu-li si připadat chudý, pomyslím na všechno bohatství, které mne čeká. Budu-li si připadat neschopný, vzpomenu si na minulé úspěchy. Budu-li si připadat bezvýznamný, vzpomenu si na své cíle.
Musí být však zároveň ostražitý:
Když si začnu příliš věřit. Připomenu si své nezdary, když se budu cítit všemocný, zkusím, zda dokáži zastavit vítr, když začnu být příliš pyšný, připomenu si okamžiky vlastní slabosti. Když se mé schopnosti budou zdát nepřekonatelné, vzpomenu si na hvězdy.
Od nynějška také budu rozumět náladám svých zákazníků. Už nikdy nebudu soudit člověka po jednom setkání.
Dnes řídím své nálady a tak řídím i svůj osud. Stanu se vlastním pánem. Stanu se velkým.
Svitek sedmý: Budu se smát světu
Žádný živý tvor, kromě člověka, se smát nedokáže. Jen mě byl dar smíchu a já jej mohu používat, kdykoliv se m i zachce. Od nynějška budu pěstovat zvyk - smát se. Budu se usmívat, a zlepší se mi trávení, budu se nahlas smát, a prodloužím si život.V tomto spočívá velké tajemství života a já jej nyní znám.
Ze všeho nejvíce se budu smát sám sobě. Protože člověk je nejvíce k smíchu, když se bere příliš vážně.
Jak se ale mohu smát tváří v tvář člověku nebo činu, který mne dožene k slzám nebo ke kletbám? Jsou tři slova, která dokáží zázraky: „I tohle pomine.“
Budu se smát světu, neboť všechny světské věci opravdu pominou. Dokud se dokáži smát, nikdy nebudu chudý. Je to jeden z největších darů přírody, a já jej budu denně využívat.
Svitek osmý: Dnes stonásobně rozmnožím svoji cenu.
Jak tohoto docílím? Nejprve si stanovím cíle pro tento den, týden, měsíc, rok a pro celý život. Jako je zapotřebí deště, aby zrno protrhlo slupku a vyklíčilo, tak i já musím mít své cíle, aby se můj život vytříbil.
A jako musí slunce zahřívat zemi, aby rostlinka pšenice vyklíčila, tak i slova těchto svitků prohřejí můj život a obrátí sny ve skutečnost.
Dnes překonám všechny své včerejší činy. Není důležité překonávat činy ostatních lidí - všechno spočívá v překování činů vlastních.
Jakmile dosáhnu svých cílů, zvýším si laťku.
Své úspěchy však nikdy rozhlašovat nebudu. Nechť místo toho ke mně s chválou přichází sám svět a já kéž jsem tak moudrý a přijímám chválu s pokorou.
Svitek devátý: Budu konat hned
Mé sny jsou bezcenné, mé záměry jsou prach a mé cíle jsou neuskutečnitelné, nenásleduje-li za plánováním čin.
A proto budu konat hned. Nikdy se na světě nenašel svitek, který by vydělal jediný haléř, nebo vyvolal jediné slovo chvály, Oním troudem, který v mých snech, záměrech a cílech roznítí živoucí sílu, je pouze ČIN. Čin je pokrmem a nápojem, jež živý můj úspěch. BUDU KONAT HNED.
Nebudu se vyhýbat dnešním úkolům, ani je odkládat na zítřek. Budu konat hned, budu konat hned, budu konat hned. Tato slova si budu opakovat každý den, každou hodinu, dokud se nestanou zvykem. Budu konat hned, protože přítomnost je vše, co mám. Správný čas je teď.Správné místi je zde a tí pravým člověkem jsem já. BUDU KONAT HNED
Svitek desátý: O nynějška se budu modlit, ale mé modlitby nebudou výkřiky o pomoc, ale budou pouze voláním o radu. A pak se nechám vést.
OTEC A SYN
Ot
ec jedné velmi bohaté rodiny jednou vzal svého syna na vesnici s úmyslem, aby mu ukázal v jaké chudobě někteří lidé žijí . Pár dní a nocí strávili na malé farmě, kterou vlastnili relativně chudá rodina.
Když se vrátili domů, otec se syna zeptal, jak se mu výlet líbil
"To bylo úžasný, tati!"
"Viděl jsi, v jaké chudobě Ti lidé žijí?" říká otec.
"Viděl."
"Tak mi řekni, co ses na tomto výletě naučil?"
A syn na to odpověděl:
"Viděl jsem, že my máme jednoho psa a oni čtyři. My máme bazén přes půlku zahrady a oni potok, který nikde nekončí. My jsme si koupili na zahradu lampy a jim svítí hvězdy. Naše veranda sahá až po přední zahradu anim patří celý horizont. My žijeme na malém kousku půdy a oni mají pole, kde nedohlédneš nakonec.
Máme sluhy, kteří nás obsluhují, oni slouží druhým. My si svoje potraviny kupujeme, oni si pěstují svoje vlastní. Náš pozemek je obehnán ochrannou zdí, ten jejich chrání přátelé.
To otce načisto umlčelo.
A konečně, syn, dodal:
"Tati, děkuji, že jste mi ukázal, jak jsme chudí.“
Můj nejlepší přítel otevřel šuplík od komody své manželky a vyjmul v hedvábném papíru zabalený balíček.
Nebyl to jen tak obyčejný balíček, bylo v něm krásné dámské spodní prádlo.On ten balíček rozbalil a zadíval se na to hedvábí a ty jemné krajky. „ To jsem jí koupil, když jsme byli spolu poprvé v New Yorku. To mohlo být asi tak před osmi nebo devíti roky. Nikdy si to neoblékla. Chtěla si to obléci při zvláštní příležitosti. A teď, myslím, že je ten pravý okamžik.“ Přiblížil se k posteli a položil to hedvábné prádélko k jiným věcem, které byly připraveny pro pohřební službu. Jeho žena totiž zemřela. Pak se ke mně obrátil a řekl: „Neukládej nikdy nic na zvláštní okamžik. Každý den, který žiješ, je zvláštní okamžik.“
A já stále dodnes myslím na ta jeho slova ...ta změnila můj život. Dnes čtu více a uklízím méně. Sednu si na balkón, kochám se přírodou a ignoruji plevel , který se rozrůstá mezi mými květinami. Trávím více času s rodinou, s mým partnerem, s mými přáteli a méně v práci. Pochopil jsem, že život je sbírka zkušeností, kterých si máme vážit. Odteď si už nic neschovávám na později. Denně používám své křišťálové sklínky. Když se mi chce, tak si obléknu mou novou koženou bundu, i když jdu jen přes ulici do sámošky. I můj nejdražší parfém použiji, když se mi zachce. Slova, jako například : „jednou“ nebo „ při příležitosti“ už v mém slovníku neexistují. Když to stojí za to, tak chci dělat, slyšet i vědět vše hned. Nejsem si jistý, co by žena mého přítele udělala, kdyby věděla, že už zítra nebude. „ Zítra“ , které každý z nás bere na lehkou váhu. Myslím, že by určitě ještě zavolala své rodinné příslušníky a své blízké přátele. Třeba by i ráda zavolala pár lidí, s kterými by urovnala pár nedorozumění a nebo by se i pár lidem omluvila za věci, které byly nevyjasněné. Odpustila by možná vše, čím jí kdo ublížil. Ta myšlenka , že by třeba ještě šla do čínské restaurace, se mi líbí.
To jsou ty nevyřízené maličkosti, které by mne rušili, kdybych věděl, že mé dny jsou spočítané. Na nervy by mi také šlo, že vím, že se už nemohu sejít s přáteli, které jsem chtěl jednoho „ vhodného „ dne navštívit. Na nervy by mi také šlo, že vím, že již nenapíši dopisy, které jsem chtěl jednoho „vhodného“ dne napsat. Že jsem svým milým dost často neříkal, že je miluji. Teď nepropasu, neodložím a neuložím nic, co mi dělá radost a co přináší smích do mého života. Stále si říkám, že každý den je zvláštní. Každý den, každá minuta, každá vteřina je zvláštní.
ZDROJ: internet
PŘÍBĚH ČLOVĚKA A MOTÝLA
Jednoho dne se v zámotku objevil malý otvůrek; člověk seděl a několik hodin pozoroval motýla, jak se usilovně snaží protlačit tělo tímto malým otvůrkem ven.
Pak se zdálo, jako by byl stále na jednom místě. Zdálo se, že se dostal tak daleko, jak mohl a že se už dále dostat nemůže. Člověk se tedy rozhodl motýlovi pomoci: vzal nůžky a zámotek rozstřihl. Motýl se z něj pak snadno dostal. Měl však scvrklé tělo, byl drobný a měl svraštělá křídla. Člověk pokračoval v pozorování, protože čekal, že se křídla každou chvíli rozevřou, zvětší a rozšíří, aby byla schopna nést tělo motýla a aby byla pevná. Nic z toho se nestalo! Motýl ve skutečnosti strávil zbytek života lezením se scvrknutým tělem a svraštělými křídly. Nikdy nebyl schopen létat. Člověk ve své laskavosti a dobrém úmyslu nepochopil, že omezující zámotek a zápas nutný k tomu, aby se motýl dostal přes drobný otvůrek, je způsob, jakým příroda vytlačuje tekutinu z těla motýla do jeho křídel, aby byl schopný létat, až se jednou ze zámotku osvobodí. Někdy jsou zápasy přesně tím, co v životě potřebujeme.
Pokud by nám bylo umožněno jít životem bez překážek, tak by nám to mohlo uškodit. Nebyli bychom tak silní, jak bychom mohli být. Nikdy bychom nebyli schopni létat.
Chtěl jsem sílu...... a dostal jsem potíže, aby mě posílily.
Chtěl jsem moudrost... a dostal jsem problémy, abych je řešil.
Chtěl jsem blahobyt... a dostal jsem mozek a sílu, abych mohl pracovat.
Chtěl jsem odvahu .... a dostal jsem překážky, abych je překonával.
Chtěl jsem lásku..... a dostal jsem ztrápené lidi, abych jim pomáhal.
Chtěl jsem výhody............ a dostal jsem příležitosti.
”Nedostal jsem nic z toho, co jsem chtěl......, ale dostal jsem všechno, co jsem potřeboval.”
Žij život beze strachu, postav se všem překážkám a věz, že jsi schopen je překonat.
Zdroj internet
ZLO NEEXISTUJE
Pan profesor na univerzitě položil svým studentům otázku:
„Je všechno, co existuje, stvořené Bohem?“ Jeden ze studentů nesměle odpověděl: „Ano, je to stvořené Bohem.“ „Stvořil Bůh všechno?“ ptal se dál profesor.
„Ano, pane,“ odpověděl student.
... Profesor pak pokračoval: „Jestli Bůh stvořil všechno, znamená to, že Bůh stvořil i zlo, které existuje. A díky tomuto principu: naše činnost určuje nás samotných, tedy Bůh je zlo.“
Když toto student vyslechl, ztichl. Profesor byl sám se sebou spokojený. Najednou zvedl ruku jiný student. „Pane profesore, mohu vám položit otázku?“
„Samozřejmě,“ odpověděl profesor.
Student se postavil a zeptal se: „Existuje chlad?“
„Co je to za otázku, samozřejmě že ano, tobě nikdy nebylo chladno?“
Studenti se zasmáli otázce spolužáka, ale ten pokračoval:
„Ve skutečnosti, pane, chlad neexistuje, v souladu se zákony fyziky je ve skutečnosti chlad pouze nepřítomnost tepla. Člověka a předměty můžeme popsat a určit jejich energii na základě přítomnosti anebo vytvoření tepla, ale nikdy ne na základě přítomnosti či vytvoření chladu. Chlad nemá svoji jednotku, kterou ho můžeme měřit. Slovo chlad jsme si vytvořili my lidé, abychom mohli popsat to, co cítíme v nepřítomnosti tepla.“ Student pokračoval: „Pane profesore, existuje tma?“
„Samozřejmě, že existuje.“ odpověděl profesor.
„Znovu nemáte pravdu, tma stejně tak neexistuje. Ve skutečnosti je tma díky tomu, že není přítomno světlo. Můžeme zkoumat světlo, ale ne tmu. Světlo se dá rozložit. Můžeme zkoumat paprsek za paprskem, ale tma se změřit nedá. Tma nemá svoji jednotku, ve které bychom ji mohli měřit. Tma je jen pojem, který si vytvořili lidé, aby pojmenovali nepřítomnost světla.“
Následně se mladík zeptal: „Pane, existuje zlo?“ Tentokrát profesor nejistě odpověděl: „Samozřejmě, vidíme to každý den, brutalita ve vztazích mezi lidmi, trestné činy, násilí, všechno toto není nic jiného, než projev zla.“
Na to student odpověděl: „Zlo neexistuje, pane. Zlo je jen nepřítomnost dobra, tedy Boha. Zlo je výsledek nepřítomnosti lásky v srdci člověka. Zlo přichází tak, jako když přichází tma, nebo chlad - tedy v nepřítomnosti světla, tepla a lásky.“
Profesor si sedl.
Ten student byl mladý Albert Einstein
Říká se, že ve skutečnosti tím studentem nebyla Alebert Einstain, že je mu to pouze přisouzeno. Dle mě je úplně jedno, kdo tento rozhovor vedl, důležitý je jeho obsah a poučení se. Mějte nádherný den. Dáša.
Z práce se žena vrátila pozdě, unavená a podrážděná, když zjistila, že na ni její šestiletý syn čeká u dveří.
SYN: "Mami, můžu se tě na něco zeptat?"
MÁMA: "Jistě, na copak?"
SYN: "Mami, kolik vyděláš za hodinu?
MÁMA: "Do toho ti nic není. Proč se mě na to vůbec ptáš?", odpověděla žena nazlobeně.
SYN: "Jen to chci vědět. Řekni mi prosím, kolik si vyděláš za hodinu?"MÁMA: "Když to musíš vědět, tak je to 100 korun na hodinu."
SYN: "Ach jo," povzdechl si chlapec se svěšenou hlavou.
SYN: "Mami, můžu si půjčit 50 korun?"
Matka byla bez sebe, "Jestli ses ptal jen proto, že si chceš půjčit na nějakou pitomou hračku, nebo jiný nesmysl, tak odpochoduj zpátky do svého pokoje a jdi spát. Přemýšlej o tom, proč jsi tak sobecký. Já se v práci nedřu jen pro nějakou dětskou lehkovážnost."
Chlapec potichu odešel do svého pokoje a zavřel za sebou dveře.
Žena usedla a chlapcovy otázky ji rozzlobily ještě víc. Jak se ji může takhle ptát, jen aby dostal nějaké peníze?
Asi po hodině se žena uklidnila a začala přemýšlet: Možná, že na něco opravdu těch 50korun opravdu potřeboval. A moc často si o peníze neříkal. Žena přistoupila ke dveřím do chlapcova pokoje a otevřela je.
"Už spíš, synku?" Zeptala se.
"Ne, mami, jsem vzhůru," odpověděl chlapec.
"Přemýšlela jsem, možná jsem na tebe zbytečně vyjela," řekla žena.
"Byl to dlouhý, úmorný den a já si na tobě všechno vylila. Tady máš těch 50 korun, které jsi chtěl."Malý chlapec se posadil a usmál. "Ach, mami, moc děkuju," zajásal. Pak sáhl pod polštář a vytáhl pár zmuchlaných bankovek. Žena viděla, že už nějaké peníze má a pocítila, jak se ji znovu zmocňuje hněv.
Chlapec spočítal všechny své peníze a pak pohlédl na matku.
"Na co potřebuješ tolik peněz?", zabručela matka.
"Protože jsem neměl dost, ale teď už mám," odpověděl chlapec.
"Mami, teď mám 100 korun. Můžu si koupit hodinu tvého času? Prosím, přijď zítra dřív. Mohli bychom spolu večeřet."
Žena byla zdrcena. Objala svého malého syna a prosila ho za odpuštění...
Nenechme si čas protéct mezi prsty, aniž bychom jej strávili s těmi, na kterých nám opravdu záleží, které máme v srdci.
Zemřeme-li zítra, firma, u které pracujeme, si za nás najde náhradu během krátkého času. Ale rodina a přátelé, které opustíme, budou cítit ztrátu po zbytek života...
Zdroj: e-mail
K ZAMYŠLENÍ:
"Ve Vesmíru není žádná nejlepší hvězda. Všechny hvězdy svítí, aby udělaly noční nebe co nejnádhernější. Jedna jediná hvězda to sama nedokáže, ale pro všechny společně je to snadné.
Stejně tak na světě není žádný nejlepší člověk. My všichni můžeme zářit, abychom udělali svět co nejnádhernějším. Jeden člověk to sám nedokáže, ale pro všechny společně je to snadné." - Doe Zantamata
PŘÍBĚH O HLUCHÉ ŽABCE
Byla jednou jedna skupina žabek, které chtěly závodit... Chtěly se dostat na velmi vysokou věž. Na atrakci se přišlo podívat velmi mnoho diváků, aby se nejen pokochali soutěží, ale i povzbudili žabky.
Soutěž začala... ale... z přítomných diváků NIKDO NEVĚŘIL, že se některé z žabek podaří na vrchol věže dostat. Kroutili hlavami a říkali: „OH, TO JE PŘÍLIŠ NAMÁHAVÉ!!! NIKDY SE JIM TO NEPODAŘÍ!"Nebo: „To se jim nemůže podařit, protože ta věž je příliš vysoká!“
Žáby začaly zaostávat. S výjimkou jedné, která svižně postupovala výš a výš...
Diváci křičeli: „JE TO PŘÍLIŠ ÚNAVNÉ! NIKDO SE TAK VYSOKO NEDOSTANE!“ Jedna žabka za druhou to vzdávaly a otáčely se zpátky... Jen ta jedna pokračovala vytrvale dál...Vůbec to nechtěla vzdát!
Nakonec to vzdal každý kromě té jedné žabky, která se sama s obrovskými ambicemi doplahočila na vrchol věže! Ostatní žabky, stejně jako diváci chtěli vědět, jak se podařilo právě JÍ to, co všichni ostatní považovali za nemožné.
Jeden divák přišel k žabce a zeptal se, odkud vzala tolik síly, aby se dostala až na samotný vrchol. A tehdy se zjistilo, že...vítězná žabka je HLUCHÁ!!!
Krásný příběh, že? Nikdy nenaslouchejte lidem, kteří jsou negativní, pesimističtí a vidí ve všem problém. Tito lidé Vás stahují dolů a obírají vás o vaše krásné sny a cíle sny, které máte ve svém srdci a duši! Staňte se „hluchými“ před těmito lidmi a věřte, že dokážete vše, pokud opravdu chcete!!!!
Pamatujte, jakou moc mají vaše myšlenky a slova. Dávejte pozor na to, co posloucháte, sledujete a čemu věnujete vaši pozornost. Toto všechno ovlivňuje vaše činy a Váš život.
ÚHEL POHLEDU
Roberto de Vicenzo, slavný argentinský golfový profesionál, jednou vyhrál turnaj a poté, co obdržel svůj šek a rozdal zářivé úsměvy televizním kamerám, šel do místní klubovny, aby se připravil k odjezdu.
Když o něco později na parkovišti přicházel sám ke svému autu, přiblížila se k němu mladá žena. Blahopřála mu k vítězství a po chvilce mu naznačila, že její dítě j
e vážně nemocné a v podstatě umírá.
De Vicenzo byl pohnut tím, co právě slyšel, vzal do ruky svůj šek za vítězství a přepsal je na onu ženu. "Dopřejte svému dítěti aspoň pár hezkých dní", řekl, když jí tiskl šek do dlaně. Po týdnu, když byl na obědě ve venkovském klubu, přistoupil k jeho stolu jistý činovník golfového svazu: "Hlídači na parkovišti mi minulý týden řekli, že jste tam - když jste vyhrál turnaj – potkal mladou ženu". Vicenzo přikývl. "Víte, mám pro Vás zprávu, ta žena je totiž podvodnice. Není ani vdaná, a už vůbec nemá nemocné dítě, jednoduše Vás okradla".
"Chcete mi snad říct, že tady žádné dítě neumírá?" "Přesně tak"! "Tak to je ta nejlepší novinka, jakou jsem za celý týden slyšel :-)", usmál se Vicenzo.